Mokřady dolního Podyjí

Podloží je tvořeno jen málo propustnými nebo zcela nepropustnými neogenními sedimenty, které jsou většinou překryty pleistocenními, dobře propustnými vrstvami štěrkopísků o mocnosti 10–15 m. Nad nimi se v průběhu holocénu ukládaly méně propustné povodňové hlíny o různé mocnosti. Typickým fenoménem jinak plochého reliéfu údolní nivy jsou tzv. hrúdy. Jde o vršky pleistocenních písčitých dun (do 5 m relativní výšky) dříve zvlněného povrchu, které nebyly ani v minulosti zaplavovány a poskytovaly při záplavách útočiště řadě organismů. Zbahněné sníženiny nejčastěji představují zazemněná poříční jezera v místech starých koryt řek. Na území lze nalézt řadu půdních typů, pro něž je charakteristický bohatý obsah živin.

Vyspělé lužní lesy převážně s přirozenou dřevinnou skladbou, zároveň největší fragmenty luhů podsvazu Ulmenion na území ČR. Převládá asociace Fraxino pannonicae-Ulmetum. V okolí vodních toků a ploch vyvinuta společenstva řádů Phragmitetalia a Magnocaricetalia.

Jen malé části území jsou chráněny jako zvláště chráněná území (Dolní Mušovský luh, Betlém, Plačkův les a říčka Šatava, Křivé jezero, Kutnar, Květné jezero, Pastvisko, Ranšpurk, Cahnov-Soutok, Věstonická nádrž) – celkem cca 1400 ha. Podstatná část tohoto území je ale navržena k zahrnutí do rozšířené CHKO Pálava, na vyhlášení zvláště chráněnými územími jsou připraveny i další lokality (Sekulská Morava, 25 ha).

Zpracovávají se plány péče o jednotlivé sublokality, hotový je plán péče o Věstonickou nádrž. Zásadním ochranářským opatřením je obnovení režimu záplav lužních lesů systémem kanálů a struh, který je v současné době funkční prakticky na celém území luhů. Program repatriace některých vodních a mokřadních rostlin a živočichů do nivy Dyje a Včelínku (leknín bílý, řezan pilolistý, piskoř pruhovaný, v přípravné fázi další druhy) zabezpečuje ZO ČSOP Břeclav. Byla rovněž vypracována inventarizace aluviálních luk na Soutoku (Grulich, Danihelka 1996, Danihelka et Šumberová 1997), na základě dalšího výzkumu bude vypracován management pro louky celého dolního Podyjí (ve spolupráci se slovenskými kolegy). Na území PR Věstonická nádrž došlo k omezení výkonu práva myslivosti, v současné době probíhá první fáze výstavby biokoridoru.

Lesy – těžba dřeva, chov oborní zvěře. Nádrže – čerpání vody pro závlahy, rekreace, rybolov.

Bezesporu nejdůležitější je již provedená regulace prakticky všech úseků hlavních toků, prohloubení koryt, a tím způsobený silný pokles hladiny podzemních vod. Po výstavbě vodních nádrží Nové Mlýny došlo k eliminaci záplav, nejtypičtějšího fenoménu těchto biotopů, a tím k pomalým, ale znatelným změnám v celé oblasti. Při výstavbě nádrží byly navíc zničeny nejhodnotnější mokřadní lokality vůbec, především na území dnešní dolní zdrže (Pansee, Podkovy, Milovické louky, stejně jako komplex lužních pralesů na soutoku Svratky, Jihlavy a Dyje). Dalšími negativními faktory jsou silné znečištění toků, vysazování býložravých ryb (amur, tolstolobik), vysoká těžba v lesích a nadměrné stavy vysoké zvěře v celé oboře Soutok. Ty byly v letech 1991–1992 zredukovány přibližně na 1/3 výchozího stavu, což se na vegetaci již stačilo příznivě projevit. Další částečný pokles stavů zvěře způsobily povodně v roce 1997.

Podstatná část území je součástí chráněné oblasti přirozené akumulace vod Kvartér Moravy, oblast lužních lesů mezi Lednicí a Břeclaví je vedena ve státním seznamu ochranných pásem vodních zdrojů I. pásma (Břeclav – Kančí obora), jako perspektivní zdroj je vedena lokalita Ivaň. Samotné vodní dílo Nové Mlýny představuje akumulaci cca 135 mil m3 vody, které jsou z nepatrné části využívány na závlahy. V celém území, především v oblasti lužních lesů, dochází nadále k výraznému samočistícímu efektu znečištěných vod.

Celé území je biokoridorem mezinárodního významu, s řadou významných biocenter, v oboře Soutok existuje chráněná genová základna dubu letního a jasanu úzkolistého o rozloze 900 ha. Osídlení tohoto území je doloženo téměř nepřetržitě od doby lovců mamutů (25 000 let př.n. l.) až do dnešní doby. Za raného středověku se na Pohansku nacházelo významné velkomoravské sídlo. Část území spadá do historicky a architektonicky cenného Lednicko-valtického areálu, zařazeného v roce 1996 do seznamu Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (World Heritage Site).

Stromové patro tvrdého luhu asociace Fraxino pannonicae-Ulmetum tvoří dub letní, jasan úzkolistý a jilm vaz, na zalesněných hrúdech pak javor babyka a habr obecný. V měkkém luhu asociace Fraxino-Populetum převládá topol bílý a vrba bílá, dříve i topol černý. V keřovém patře a pláštích lužních lesů se uplatňuje např. hloh obecný a svída krvavá. Z význačných bylinných druhů celé oblasti lze uvést dymnivku nízkou, hořec hořepník, huseník hajní, jarvu žilnatou, kosatec sibiřský, kruštík polabský, máčku plocholistou, ostřici černoklasou, o. hubenou, pryšec bahenní, pryšec lesklý, řeřišnici malokvětou, sítinu tmavou, trojřadku Micheliovu, žebratku bahenní, bleduli letní, karbinec statný, kyprej prutnatý, řečanku pomořskou, ř. menší, ladoňku rakouskou, violku vyšší a šišák hrálovitý. Biodiverzitu zvyšuje mozaika vyvýšených stanovišť, tzv. hrúdů, vzniklých erozně-akumulační činností řeky. Tyto ostrůvky v nivě s xerotermofilní vegetaci svazu Koelerio-Phleion phleoidis, v níž se vyskytuje kosatec různobarvý, kavyl písečný, paličkovec šedavý, svízelka piemontská, chudina stepní, tomkovice plazivá a lomikámen cibulkatý.

V tůních typická společenstva jarního aspektu – škeblovky, listonoh jarní, žábronožka sněžní, vznášivka šmolková Hemidiaptomus amblyodon. Před vyhynutím stojí zřejmě některé druhy bezobratlých, vázané především na ekotonové biotopy, např. střevlík Carabus clathratus. Výskyt velkého množství druhů bezobratlých byl zjištěn v rámci komplexního výzkumu bezobratlých rozšiřované CHKO Pálava; řada z nich je vázána svým výskytem v ČR pouze na tyto biotopy (např. ploštice Aphelocheirus aestivalis). Bohatstvím druhové garnitury vodních měkkýšů jde o nejvýznamnější území v ČR s výskytem více druhů zvláště chráněných, resp. považovaných v rámci ČR dříve za vyhynulé (např. zubovec dunajský, kamolep říční a okružanka říční). Stejné konstatování platí i pro skupinu ryb – byly zde zjištěny jak ryby zcela nové pro faunu ČR (candát východní), tak i ryby považované v ČR dlouhodobě za vyhynulé (jeseter malý). Řada lokalit je velmi významná pro rozmnožování obojživelníků (např. skokana ostronosého, s. skřehotavého, rosničky zelené, čolka obecného, č. dunajského, nalezeného zde v roce 1993 jako nový druh fauny ČR). Význačným způsobem vyvinuto společenstvo ptáků lužních lesů. Mezi vzácné hnízdící ptáky patří např. orel mořský (1–2 páry), luňák hnědý (30 párů), l. červený (do 5 párů), čáp bílý (35 párů, především na solitérních dubech na loukách), č. černý, volavka popelavá (kolonie 150 párů), husa velká (na střední zdrži dříve až 150 párů), rybák obecný (na střední zdrži min. 130 párů, max.přes 220; největší kolonie v ČR), kormorán velký (dříve na dolní zdrži 600 párů, v současnosti okolo 50 párů), racek černohlavý 3–7 párů (jediné pravidelné hnízdiště v ČR). Obě nádrže představují v současné době zásadní zimoviště pro severské druhy husí (husa polní až 30 000, h. běločelá min. 5 000), stejně jako letní shromaždiště pro husu velkou (až 10 000). Významná tahová cesta pro většinu vodních a mokřadních druhů ptáků, zimoviště 20–50 ex. orla mořského. Ze savců v novější době prokázán výjimečný výskyt vydry říční, zatímco bobr evropský již žije na všech vhodných lokalitách.

Velmi rozdílné na jednotlivých lokalitách. Intenzivní je na dolní zdrži (rybolov, rekreace) a na některých místech Lednicko-valtického areálu (Janohrad, Pohansko na Soutoku), minimální jinde.

Použita především kriteria 1c, 2a, 2b, pro některé podlokality (Nové Mlýny) 3c.