Třeboňské rybníky

Geologický podklad ploché pánve je tvořen usazeninami senonského a miocenního stáří, rybniční soustavy v JV části zasahují již do oblasti krystalinika. Pánev odvodňuje řeka Lužnice a částečně Nežárka, veškerý hydrologický režim rybníků je vázán na umělý systém stok, čerpajících většinou vodu z těchto řek a částečně z přítoků odvodňujících lesní komplexy. Jedná se o uměle vytvořenou krajinu na místě původních lesů a mokřadů. Výška vodní hladiny ve všech nádržích je udržována uměle. Voda většinou značně eutrofizovaná, pouze v některých menších rybnících až mezotrofní. Klima mírně teplé, průměrná roční teplota 7,5ºC, roční srážky činí v průměru 600 – 650 mm, letních dnů 40–50, mrazových dnů 110–120, ledových dnů 30–40. Ledová pokrývka na rybnících se může vyskytnout od konce prosince do druhé dekády března, v posledních letech ale nepravidelná a v některých zimách jsou vodní plochy téměř bez ledu.

Litorální porosty vázané na mělčí okrajové části rybníků jsou tvořeny především společenstvy s dominantními rákosem, orobinci a zblochanem vodním. Ty přecházejí do společenstev vysokých ostřic nebo bažinných olšin a vrbin. Rostlinná společenstva na přechodu vodní hladiny do okolní kulturní krajiny či lesa jsou velice pestrá a rozdílná: od přímého kontaktu vodní hladiny s polem, loukou či lesem až po několik set metrů široké hydroserie rákosina – ostřice – rašeliniště – vrbiny – mokré louky. Lesy v okolí rybníků jsou převážně druhotné bory a smrčiny. Na mnoha rybnících jsou vytvořeny umělé ostrůvky – deponie, mělké písčiny se vytvářejí ojediněle a přechodně.

Celý mokřad mezinárodního významu leží uvnitř CHKO a Biosférické rezervace Třeboňsko. Nejcennější lokality jsou zahrnuty do sítě maloplošných zvláště chráněných území (NPR, PR, NPP či PP), ve kterých je především vyloučena likvidace litorálních porostů a ve většině i lov vodních ptáků. Pro tyto lokality jsou zpracovávány plány péče vymezující způsoby hospodaření. Na ostatních lokalitách probíhá normální hospodářská činnost, Správa CHKO má však možnost zasahovat do všech projektů odbahňování (likvidace litorálních porostů), chemizace apod. Lov vodních ptáků je omezen na 1–2 dny v týdnu, s výjimkou lokalit, kde jsou vypouštěny kachny divoké z farmových chovů.

Nejcennější mokřadní lokality jsou chráněny formou maloplošných zvláště chráněných území (MZCHÚ( se speciálním managementem. Na území RS Třeboňské rybníky leží PR Horusická blata (od r. 1990) PR Rod (od r. 1990) PR Výtopa Rožmberka (od r. 1994), NPR Stará a Nová řeka (část od r. 1956, současný stav od r. 2013), PR Rybníky u Vitmanova (od r. 1994) PR Staré jezero (od r. 1994) NPR Velký a Malý Tisý (od r. 1957).Na rybnících ležících v MZCHÚ je omezeno hospodaření (vyplývající ze zákona č. 114/92 Sb.), většinou je upravena velikost a složení rybích obsádek. Manipulace s vodní hladinou je podřízena zájmům ochrany přírody. V souladu s plány péče probíhá i aktivní management lokalit – tvorba ostrůvků, likvidace nevhodných náletů dřevin apod. U ostatních lokalit je nutná důsledná ochrana zbytků litorálních porostů a rašelinišť, snižování znečištění vody, stavba umělých hnízdišť pro vodní ptáky a postupná ekologizace hospodaření.

Zemědělské, rybářské a v menší míře i lesnické hospodaření, rostoucí turistika turistické aktivity, většinou soustředěné na síť cyklostezek. Myslivecké hospodaření v honitbách.

Vysoká eutrofizace vod způsobená splachy ze zemědělsky obhospodařovaných ploch i vlastním rybářským hospodařením. Nevhodné ovlivňování výšky vodní hladiny a likvidace litorálních porostů v důsledku snahy využít celého katastru rybníka k intenzivní produkci ryb; především extrémně vysoké obsádky kapra v rybnících, což má za následek až absenci vhodné potravy pro ptáky a další živočichy i destrukci litorálních porostů. Mimo rybníky pak intenzivní technologie zemědělské a lesnické výroby. Z důvodů vysoké trofie dochází k sukcesnímu zarůstání otevřených ploch porosty dřevin.

Rybníky tvoří rezervoáry vody, které významně ovlivňují mikroklima krajiny a tvoří i významný retenční prostor. Spolu s říčními nivami Jsou schopny absorbovat část povodňových vod. Rybníky částečně likvidují živiny spláchnuté ze zemědělských kultur. Eutrofizace rybníků a intenzita hospodaření na nich je jedním z hlavních problémů ochrany přírody.

Produkce ryb, turistika. Rybníky a rybářství tvořily a tvoří základní kolorit třeboňské krajiny a podílely se na modelování kulturních tradic této oblasti. Území poskytuje možnost komplexního studia složitých vztahů mezi všemi složkami mokřadních ekosystémů (ekologie rostlin, živočichů, vliv lidské činnosti i přírodních podmínek).

Rybníky Třeboňské pánve obsahují prvky subatlanské, subboreální a středoevropské vodní a bažinné květeny. Patří k nim sinice a řasy: Batrachospermum vagum, Lemanea fluviatilis, Vaucheria borealis, Chara braunii, Nitella batrachosperma. Houby: křehutka orobincová, kustřebička čepičkatá, meší ouško laločnaté, pavučinec hezoučký. Vyšší rostliny: bahnička vejčitá, ďáblík bahenní, dvouzubec nicí, dvouzubec paprsčitý, jitrocel chudokvětý, kotvice plovoucí, leknín bílý, l. bělostný, míčovka kulkonosná, pobřežnice jednokvětá, protěž žlutobílá, pryskyřník veliký, růžkatec bradavčitý, řezan pilolistý, šáchorek hnědý, šmel okoličnatý, úpor šestimužný, ú. trojmužný, voďanka žabí, zevar nejmenší, žabník trávovitý a další

Na močálovité okraje rybníků a rašeliniště jsou vázána cenná společenstva bezobratlých s řadou cenných taxonů. Z ohrožených a vzácných druhů je možno např. jmenovat měkkýše: škeble plochá, velevrub tupý, korýše: hrbatka jezerní, vážky: šidélko lesklé, šídlo tmavé, š. rašelinné, klínatka rohatá, vážka bělořitná, v. čárkovaná, v. tmavoskvrnná, pavouky: Dolomedes plantarius, Hygrolycosa ribrofasciata, Gnaphosa nigerrima, Marpissa pomatia, Walckeneria nodosa. Velké množství druhů obojživelníků, z ptáků hnízdí mimo jiné kormorán velký ( cca 150 - 200 párů), bukač velký (1–5), volavka popelavá (350), kvakoš noční (cca 100), čáp bílý (4), č. černý (10 - 15, hnízdí mimo, na rybníky vázáni potravně), labuť velká (50), husa velká (200, na tahových shromaždištích V.Tisém a Horusickém až 10 000 ex.), hohol severní (50), zrzohlávka rudozobá (20–30), r. obecný (100), orel mořský (15, v širším okolí, na rybníky potravně vázaný), jeřáb popelavý (2 - 3), pochop rákosní (50–60). Významná shromaždiště vodního ptactva v období tahů (maxima až 15 000 ex. vodních ptáků). Ze savců vydra říční (50–100 ex.), los evropský.

Mnoho výzkumných aktivit zaměřených na mokřadní biotopy a rybniční ekosystémy. Působí zde Botanický a mikrobiologický ústav AV ČR, Op spolupracuje s Přírodovědnými fakultami UK Praha a JU v Českých Budějovicích. Na území RS jsou terénní výzkumné stanice UK Praha a ČSO.

Krajina je atraktivní především v letním období pro pěší i cykloturistiku a koupání. Řeky slouží jako vodácké toky. Vysoký zájem je rovněž ze strany přírodovědců a fotografů, který trvale stoupá, a to i ze zahraničí.

Území splňuje kritérium 3a Ramsarské konvence svým významem pro vodní ptáky nejen jako hnízdiště, ale především jako tahová zastávka.