Šumavská rašeliniště
Lokalizace: | 48.849875N 13.919808E |
---|---|
Rozloha: | 10 224,539 ha |
Kategorie: | Mezinárodně významné mokřady |
Typ mokřadu: |
Pramen, prameniště Tok, úsek toku Lužní les, olšina či jiné mokřadní lesy Zaplavovaná nebo mokrá louka Rákosina, ostřicová louka Rašeliniště a slatiniště Rybník, klausura |
Zapsání do seznamu mokřadů mezinárodního významu: | 1990 |
Kritéria zařazení do RS: | 1, 2, 3 |
Stupeň ochrany: | CHKO, PO, EVL, PR, NPR, PP, NP |
Nadmořská výška: | 714 - 1364 m |
Stručná charakteristika
Soubor horských, podhorských a lužních mokřadů, vyskytujících se jako edaficky podmíněné ostrovy "horské tajgy a lesotundry" na rašeliništních půdách. Fauna i flóra těchto rašelinišť má specifický charakter určený postglaciálním vývojem oblasti a zeměpisnou polohou, s převahou boreálních taxonů. Většina rašelinišť se zachovala v relativně přirozeném stavu.
Geografické a geologické údaje
Šumava je tvořena horninami moldanubika a krystalinika Českého masivu. Na Prachaticku, Vimpersku a Volarsku vystupují pararuly granitového komplexu, na Sušicku biotické pararuly s hojnými vložkami vápenců. Na Klatovsko zasahují žuly Středočeského plutonu. Šumava je relativně jednolitý horský celek ve střední Evropě, mající z hlediska vývoje a formování společenstev rostlin a živočichů úzké vztahy jak k alpské soustavě, tak především k ekosystémům severským (rašeliniště).
Ekologická charakteristika
Rašeliniště jsou na Šumavě rozložena od nižších poloh podél řek až po vrcholové partie v její centrální části. Údolní rašeliniště, vyskytující se v širokých plochých údolích toků (Vltava, Křemelná) se fyziognomicky podobají tajze s převahou borovice blatky (Pinus rotundata), borovice lesní a smrku. Nehojně jsou zastoupeny i otevřené (bezlesé) mokřady. Rašeliniště na náhorních plošinách centrální Šumavy se fyziognomicky podobají lesotundře s hojnou Pinus x pseudopumilio, smrkem a převládajícím bezlesím s keříčkovou a travinnou vegetací. Zmíněné typy ombrotrofních rašelinišť (vrchovišť) jsou na Šumavě lemovány často rozsáhlými komplexy podmáčených a rašelinných smrčin [as. Bazzanio trilobatae-Piceetum, as. Sphagno-Piceeetum]. Na odlesněných plochách jsou pak provázeny lučními minerotrofními rašeliništi s porosty krátkostébelných ostřic [tř. Scheuchzerio-Caricetea fuscae]. Hlavní vegetační formací na Šumavě jsou smíšené lesy typu květnatých bučin a jedlobučin [svaz Fagion], kyselé horské bučiny [svaz Luzulo-Fagion] a v nejvyšších polohách Šumavy (Athyrio alpestris-Piceion) jsou vklíněna vrchovištní rašeliniště (společenstva tříd Oxycocco-Sphagnetea a Scheuchzerio-Caricetea fuscae).
Forma ochrany území
Téměř všechna rašeliniště jsou chráněna jako součást Národního parku Šumava (rozloha 69 024 ha), z malé části i chráněné krajinné oblasti, která národní park obklopuje. Na území NP Šumava je naprostá většina rašelinišť součástí 1. zóny (v případě vrchovišť z 95%, v případě lesních minerotrofních rašelin z cca 70%). Minerotrofní luční rašeliniště spadají do 2. zóny, pokud je pro jejich ochranu nezbytný aktivní management. Na území CHKO Šumava jsou nejvýznamnější lokality vyhlášeny jako národní přírodní rezervace, v uplynulých letech byla řada lokalit nově vyhlášena jako přírodní památky. Celé území NP a většina území CHKO Šumava je rovněž součástí Biosférické rezervace Šumava. Komplexy mokřadů a rašelinišť v oblasti Modravských slatí a Vltavského luhu byly v roce 1998 navrženy pro zařazení mezi Important plant areas (IPAs). Režim ochrany rašelinišť většinou nepočítá s jakoukoliv formou trvalého managementu, lokality by měly být ponechány přirozenému vývoji včetně ploch, které byly v minulosti těženy borkováním. Výjimku představují revitalizační aktivity zaměřené na eliminaci závažných případů narušení vodního režimu rašeliniště (především hrazení stávající meliorační sítě). Pro ochranu rašelinišť je ovšem zcela zásadní management v jejich okolí. Základní pravidla pro šetrné hospodaření v okolí mokřadů na území NP Šumava jsou specifikovány v aktualizované verzi Plánu péče o NP Šumava. Důraz je přitom kladen zejména na postupné omezení intenzivních forem zemědělského hospodaření, které lokálně způsobují problémy s eutrofizací a narušením vodního režimu. Podobně jsou šetrné způsoby prosazovány i v případě lesnického managementu.
Ochranářské aktivity
Veškerá opatření a aktivity související s ochranou rašelinišť na území NP Šumava jsou specifikovány v aktualizované verzi Plánu péče (Koncepční a Operativní část). Od roku 1998 je zahájena realizace tzv. Revitalizačního programu, jehož součástí je i postupné hrazení přetrvávající meliorační sítě negativně ovlivňující vodní režim cenných rašelinišť. První modelové lokality jsou řešeny v oblasti Modravských slatí. Prostředky na realizaci jsou získávány prostřednictvím dotačního titulu MŽP – Program revitalizace říčních systémů. Ve stádiu příprav (zpracování projektové dokumentace) je revitalizace průmyslově těženého rašeliniště Soumarský most – revitalizace je zaměřena nikoli na rekonstrukci vrchovištního ekosystému, ale na obnovu funkce lokality jako mokřadu. Připravovány jsou podklady pro převod orné půdy v okolí unikátních mokřadů (např. v oblasti Vltavského luhu) na trvalé travní porosty. Pomocí dotačních titulů MŽP (Program péče o krajinu) je realizován speciální management vybraných minerotrofních rašelinišť.
Hlavní lidské aktivity
Na vlastních rašeliništích se nepředpokládá trvalá hospodářská činnost. Zbytková těžba rašeliny na jediném ložisku na území NP Šumava bude ukončena v roce 2000. Na území CHKO Šumava je otázka ukončení těžby na dvou existujících ložiscích předmětem jednání. Obnova, příp. budování nové meliorační sítě za účelem zkvalitnění hospodářské činnosti v okolí rašelinišť je na území NP Šumava až na lokální výjimky vyloučeno. V okolí rašelinišť je hospodářská činnost omezena pouze na aktivity, které nevedou k narušení stability a přirozeného vývoje rašeliništních ekosystémů. V oblastech, kde dochází k plošnému rozpadu horského lesa v důsledku kalamitního rozšíření podkorního hmyzu (zejména lýkožrout smrkový), je dočasně realizován asanační management. Uvedený management prováděný maximálně šetrným způsobem se týká i některých méně stabilních partií podmáčených smrčin v okolí rašelinišť.
Hlavní negativní faktory
Hlavním negativním faktorem ovlivňujícím přirozený vývoj rašelinišť v území je dosud přetrvávající vliv meliorační sítě budované v minulosti. Plošně na celém území se nalézají dosud funkční zbytky povrchových meliorací z předválečného období. V 70. a 80. letech byly lokálně provedeny hluboké zatrubněné meliorace, především v souvislosti s intenzifikací zemědělského hospodaření. Intenzivní meliorace a splachy živin spojené s eutrofizací jsou závažným problémem zejména v okolí údolních vrchovišť v nižších polohách. Také nešetrné lesnické zásahy spolu s vojenskými aktivitami zapříčinily některé lokální zásahy do vodního režimu horských vrchovišť v nejcennějších partiích Modravských slatí. Aktuálním problémem současné doby je plošný rozpad horských lesů v nejvýše položených partiích Šumavy, který se může výsledně projevit i v celkových změnách vodního režimu v území a ovlivnit vývoj zdejších cenných mokřadů. Lokální problémy způsobuje i rostoucí tlak na zpřístupnění řady nejcennějších partií (pro účely otevření hraničních přechodů v oblasti plání) a místy nekontrolovatelný pohyb návštěvníků (zejména cyklistů), využívajících vojenské trasy protínající vrchovištní ložiska.
Vodohospodářský význam
Rašeliniště jsou především výkonnými regulátory vodního režimu, které umožňují dlouhodobé udržení vody v krajině a zajišťují stabilní vodní bilanci v povodí. Významná je i jejich samočisticí funkce. Šumavou probíhá evropské rozvodí.
Sociální a kulturní význam
Charakteristika flóry a vegetace
Jedinečnost a výlučnost flóry a vegetace šumavských rašelinišť pramení z jejich polohy a postglaciálního vývoje zdejší přírody. V jejich flóře jsou proto smíšeny nejen prvky subarktické a boreální, ale též alpské a subatlantské. Existence rašelinišť v zóně středoevropského smíšeného lesa potom podmínila vznik unikátních fytocenotických vazeb v jejich vegetaci. Významnější společenstva tříd Oxycocco-Sphagnetea a Scheuchzerio-Caricetea fuscae: Empetro hermaphroditi-Sphagnetum fusci, Eriophoro vaginati-Sphagnetum recurvi, Andromedo polifoliae-Sphagnertum magellanici, Pino rotundatae-Sphagnetum, Scirpo austriaci-Sphagnetum papillosi, Willemetio-Caricetum paniceae, Junco filiformis-Sphagnetum recurvi, Carici rostratae-Sphagnetum apiculati, Carici rostratae-Drepanocladetum fluitantis, Drepanoclado fluitantis-Caricetum limosae, Scheuchzerio-Sphagnetum cuspidati aj. Významnější druhy hub: čihovitka blatní, hlízenka vodní, holubinka rašelinná, holubinka smutná, kalichovka černohnědá, kalichovka rašelinná, holubinka smutná, kalichovka černohnědá, kalichovka rašeliníková, klouzek žlutavý, kržatka vrásčitá, míhavka vodní, outkovka žlutavá, vláknice mokřadní aj. Významnější druhy rostlin: Mechorosty – rašeliník hnědý, r. prostřední, r. červený, r. křivolistý, vršatka odchylná, svojnice nadmutá, srpnatka splývavá. Vyšší rostliny – ostřice obecná, o. šedavá, o. ježatá, o. zobánkatá, o. zaplavovaná, o. chudokvětá, o. mokřadní, o. šlahounovitá, bříza trpasličí, vlochyně bahenní, brusinka obecná, šicha oboupohlavná, vřes obecný, suchopýr pochvatý, klikva bahenní, kyhanka sivolistá, suchopýrek trsnatý, s. alpský, blatnice bahenní, rosnatka anglická, r. okrouhlolistá, sedmikvítek evropský, popelivka sibiřská, bradáček srdčitý, korálice trojklanná, rozchodník pýřitý, prstnatec Traunsteinerův.
Charakteristika fauny
Z hlediska ochrany přírody mají na rašeliništích největší význam bezobratlí živočichové. Některé druhy motýlů jsou velice známými a důležitými relikty, rovněž pozoruhodné a reliktní jsou druhy vážek (Aeshna subarctica, Somatochlora alpestris, Leucorrhinia dubia, Cordulegaster boltoni), brouků (Agonum ericeti, Carabus menetriesi, Stenus kiesenwetteri) a chrostíků (Rhyacophila dorsalis, Hagenella clathrata, Limnephilxus coenosus). Na šumavských rašeliništích má izolované a reliktní populace asi 25 druhů motýlů. Z nich je možno jmenovat např. travaříka Pediasia truncatella, žluťáska borůvkového, perleťovce Boloria aquilonaris, můry Eugraphe subrosea, Anarta cordigera, Celaena haworthii, píďalky Carsia sororiata, Arichanna melanaria, makadlovku Chionides viduela a obaleče Epinotia gimmerthaliana. Z pavouků stojí za zmínku např. Gnaphosa microps, slíďáci Arctosa alpigena lamperti, Pardosa ferruginea, P. sphagnicola a P. hyperborea. Z obratlovců představují rašeliniště významná stanoviště pro zbytkovou populaci tetřeva hlušce a tetřívka obecného, okrajové části údolních rašelinišť hostí i populace myšivky horské.
Rekreační využívání
Rašeliniště a zpravidla i jejich nejbližší okolí nejsou pro turistiku volně přístupná. Turistické cesty i zimní lyžařské cesty jsou většinou vedeny tak, aby negativní tlaky turistiky byly eliminovány. Lokální problémy způsobují neukáznění cykloturisté.
Důvody pro zařazení do Ramsarské úmluvy
Šumavská rašeliniště jsou unikátní ostrovní ekosystémy, v nichž se do současnosti dochovala přirozená společenstva vysoce reliktního charakteru s množstvím vzácných a ohrožených druhů rostlin a bezobratlých živočichů. Pro zařazení bylo použito kritérium 1d, resp. 2a a 2b.
Podlokality
Kód | Název lokality | Typ mokřadu |
---|---|---|
RS01.01 | Modravské slatě | 1, 2, 4, 8, 13 |
RS01.02 | Rašeliniště na Křemelné | 1, 2, 4, 8 |
RS01.03 | Tetřevská a Filipohuťská slať | 4, 8 |
RS01.04 | Černohorská slať | 8 |
RS01.05 | Jezerní slať | 2, 4, 8 |
RS01.06 | Zhůřské a horskokvildské slatě | 1, 2, 4, 5, 8 |
RS01.07 | Mezilesní slať | 2, 4, 8 |
RS01.08 | Žďárecká slať | 7, 8 |
RS01.09 | Buková slať – Tokaniště | 4, 7, 8 |
RS01.10 | Chalupská a Novosvětská slať | 4, 7, 8 |
RS01.11 | Kotlina Valné | 7, 8 |
RS01.12 | Častá – Březová alej | 2, 4, 8 |
RS01.13 | Splavské rašeliniště | 2, 7, 8 |
RS01.14 | Malá niva | 4, 8 |
RS01.15 | Velká niva | 4, 8 |
RS01.16 | Vltavský luh | 2, 4, 7, 8 |
RS01.17 | Spálený luh | 2, 7, 8 |
RS01.18 | Jezerní luh | 4, 8 |
Přírodní biotopy
Kód biotopu | Název biotopu | Kód typu přírodního stanoviště | Název typu přírodního stanoviště | Rozloha | Relativní rozloha (%) | Kvalita biotopu (1-4) |
---|---|---|---|---|---|---|
L5.4 | Acidofilní bučiny | 9110 | Bučiny asociace Luzulo-Fagetum | 97,679 ha | 0,96 | 2,37 |
T1.4 | Aluviální psárkové louky | -- | -- | 67,303 ha | 0,66 | 3,38 |
L10.4 | Blatkové bory | 91D0 | Rašelinný les | 340,378 ha | 3,33 | 1,16 |
L8.1B | Boreokontinentální bory, ostatní porosty | -- | -- | 0,257 ha | -- | 2 |
R3.4 | Degradovaná vrchoviště | 7120 | Degradovaná vrchoviště (ještě schopná přirozené obnovy) | 173,125 ha | 1,69 | 2,03 |
L2.1 | Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana) | 91E0 | Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) | 7,915 ha | 0,08 | 2,79 |
T1.2 | Horské trojštětové louky | 6520 | Horské sečené louky | 3,686 ha | 0,04 | 2,76 |
L9.1 | Horské třtinové smrčiny | 9410 | Acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea) | 2 828,395 ha | 27,66 | 2,12 |
L5.1 | Květnaté bučiny | 9130 | Bučiny asociace Asperulo-Fagetum | 2,333 ha | 0,02 | 2 |
R1.4 | Lesní prameniště bez tvorby pěnovců | -- | -- | 1,626 ha | 0,02 | 1,39 |
R1.2 | Luční prameniště bez tvorby pěnovců | -- | -- | 0,407 ha | -- | 1,8 |
V2C | Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod, ostatní porosty | -- | -- | 0,113 ha | -- | 1,11 |
V3 | Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní | 3160 | Přirozená dystrofní jezera a tůně | 1,815 ha | 0,02 | 1,99 |
V1C | Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s bublinatkou jižní nebo obecnou (Utricularia australis a U. vulgaris) | 3150 | Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition | 0,312 ha | -- | 1,08 |
V1F | Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod, porosty bez druhů charakteristických pro V1A-V1E | 3150 | Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition | 4,925 ha | 0,05 | 1,15 |
Seznam druhů z Nálezové databáze ochrany přírody
Kategorie | Latinský název druhu | Český název druhu |
Kategorie ochrany (Zákon 114/92 Sb.) |
Směrnice o ptácích/ stanovištích |
Červený seznam | Invazivnost (i) | Rok posledního záznamu |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Lišejníky | Lecanactis abietina | -- | -- | -- | Ohrožený (EN) | -- | 2019 |
Lišejníky | Micarea myriocarpa | -- | -- | -- | Téměř ohrožený (NT) | -- | 2019 |
Lišejníky | Parmelia ernstiae | -- | -- | -- | Chybí údaje (DD) | -- | 2019 |
Lišejníky | Ochrolechia microstictoides | -- | -- | -- | Zranitelný (VU) | -- | 2023 |
Lišejníky | Ochrolechia androgyna | -- | -- | -- | Zranitelný (VU) | -- | 2019 |
Lišejníky | Ochrolechia alboflavescens | -- | -- | -- | Ohrožený (EN) | -- | 2023 |
Lišejníky | Normandina acroglypta | -- | -- | -- | Chybí údaje (DD) | -- | 2023 |
Lišejníky | Myriolecis persimilis | -- | -- | -- | Téměř ohrožený (NT) | -- | 2019 |
Lišejníky | Mycoblastus sanguinarius | -- | -- | -- | Ohrožený (EN) | -- | 2019 |
Lišejníky | Mycoblastus alpinus | -- | -- | -- | Ohrožený (EN) | -- | 2018 |
Lišejníky | Mycoblastus affinis | -- | -- | -- | Kriticky ohrožený (CR) | -- | 2017 |
Houby | Agaricus comtulus | -- | -- | -- | Chybí údaje (DD) | -- | 2017 |
Lišejníky | Multiclavula mucida | -- | -- | -- | Ohrožený (EN) | -- | 2019 |
Lišejníky | Micarea viridileprosa | -- | -- | -- | Téměř ohrožený (NT) | -- | 2019 |
Lišejníky | Micarea nigella | -- | -- | -- | Chybí údaje (DD) | -- | 2023 |
Fotografie
Literatura
CHYTIL, J.; HAKROVÁ, P.; HUDEC, K. (eds.) et al. (1999). Mokřady České republiky: Přehled vodních a mokřadních lokalit České republiky. Mikulov: Český ramsarský výbor. 327 s.
HÄRTEL, H.; LONČÁKOVÁ, J.; HOŠEK, M. (eds.) (2009). Mapování biotopů v České republice: Východiska, výsledky, perspektivy. 1. vydání. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 196 s., tabulky, mapy, CD-ROM. ISBN 978-80-87051-36-8.
Jako unikátní přírodní ekosystémy mohou rašeliniště sloužit především komplexnímu vědeckému výzkumu, či monitorování změn prostředí v dlouhodobých periodách. Nezanedbatelný je i jejich význam výchovný a vzdělávací (budování naučných stezek apod.). V minulosti byla rašeliniště i zdrojem velmi potřebné suroviny. Významnou roli hrála rašeliniště i v ústní lidové slovesnosti, především pro svou výlučnost a tajemnost.