Mokřady dolního Podyjí

RS09
Lokalizace: 48.857188N 16.715837E
Rozloha: 11 524,851 ha
Kategorie: Mezinárodně významné mokřady
Typ mokřadu: Nivní jezero, mrtvé rameno, tůň
Lužní les, olšina či jiné mokřadní lesy
Zaplavovaná nebo mokrá louka
Rákosina, ostřicová louka
Soustava rybníků
Údolní nádrž
Zapsání do seznamu mokřadů mezinárodního významu: 1993
Kritéria zařazení do RS: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8
Stupeň ochrany: PO, EVL, PP, NPP, PR, NPR, CHKO
Nadmořská výška: 148 - 200 m
Zobrazit lokalitu na mapě
Obrázek mokřadu

Stručná charakteristika

Původně souvislý komplex lužních biotopů podél řeky Dyje a Moravy (včetně přítoků Dyje, a to Svratky a Jihlavy), nyní rozčleněný výstavbou soustavy tří novomlýnských nádrží, na řadě míst poznamenán regulacemi toků řek a přeměnou původních luk na pole. V okolí Nejdku rozsáhlý systém rybníčků a kanálů, které přecházejí v mokřad Pastvisko. Na levém břehu Dyje zbytky původních rozsáhlých lužních luk a tůní, silně postižených poklesem podzemní vody. Komplex lužních lesů Horního lesa se táhne od Břeclavi směrem k Lednici (tj. SZ směrem), na JV na něj navazuje oblast Soutoku, představující nejrozsáhlejší dochovaný systém luhů v ČR. Do území jsou zahrnuty i střední a dolní nádrž vodního díla Nové Mlýny jako jedno z nejvýznamnějších hnízdišť některých vodních ptáků v ČR a jejich zřejmě vůbec nejvýznamnější tahová zastávka a zimoviště.

Geografické a geologické údaje

Podloží je tvořeno jen málo propustnými nebo zcela nepropustnými neogenními sedimenty, které jsou většinou překryty pleistocenními, dobře propustnými vrstvami štěrkopísků o mocnosti 10–15 m. Nad nimi se v průběhu holocénu ukládaly méně propustné povodňové hlíny o různé mocnosti. Typickým fenoménem jinak plochého reliéfu údolní nivy jsou tzv. hrúdy. Jde o vršky pleistocenních písčitých dun (do 5 m relativní výšky) dříve zvlněného povrchu, které nebyly ani v minulosti zaplavovány a poskytovaly při záplavách útočiště řadě organismů. Zbahněné sníženiny nejčastěji představují zazemněná poříční jezera v místech starých koryt řek. Na území lze nalézt řadu půdních typů, pro něž je charakteristický bohatý obsah živin.

Ekologická charakteristika

Vyspělé lužní lesy převážně s přirozenou dřevinnou skladbou, zároveň největší fragmenty luhů podsvazu Ulmenion na území ČR. Převládá asociace Fraxino pannonicae-Ulmetum. V okolí vodních toků a ploch vyvinuta společenstva řádů Phragmitetalia a Magnocaricetalia.

Ochrana

Jen malé části území jsou chráněny jako zvláště chráněná území (Dolní Mušovský luh, Betlém, Plačkův les a říčka Šatava, Křivé jezero, Kutnar, Květné jezero, Pastvisko, Ranšpurk, Cahnov-Soutok, Věstonická nádrž) – celkem cca 1400 ha. Podstatná část tohoto území je ale navržena k zahrnutí do rozšířené CHKO Pálava, na vyhlášení zvláště chráněnými územími jsou připraveny i další lokality (Sekulská Morava, 25 ha).

Ochranářské aktivity

Zpracovávají se plány péče o jednotlivé sublokality, hotový je plán péče o Věstonickou nádrž. Zásadním ochranářským opatřením je obnovení režimu záplav lužních lesů systémem kanálů a struh, který je v současné době funkční prakticky na celém území luhů. Program repatriace některých vodních a mokřadních rostlin a živočichů do nivy Dyje a Včelínku (leknín bílý, řezan pilolistý, piskoř pruhovaný, v přípravné fázi další druhy) zabezpečuje ZO ČSOP Břeclav. Byla rovněž vypracována inventarizace aluviálních luk na Soutoku (Grulich, Danihelka 1996, Danihelka et Šumberová 1997), na základě dalšího výzkumu bude vypracován management pro louky celého dolního Podyjí (ve spolupráci se slovenskými kolegy). Na území PR Věstonická nádrž došlo k omezení výkonu práva myslivosti, v současné době probíhá první fáze výstavby biokoridoru.

Hlavní lidské aktivity

Lesy – těžba dřeva, chov oborní zvěře. Nádrže – čerpání vody pro závlahy, rekreace, rybolov.

Hlavní negativní faktory

Bezesporu nejdůležitější je již provedená regulace prakticky všech úseků hlavních toků, prohloubení koryt, a tím způsobený silný pokles hladiny podzemních vod. Po výstavbě vodních nádrží Nové Mlýny došlo k eliminaci záplav, nejtypičtějšího fenoménu těchto biotopů, a tím k pomalým, ale znatelným změnám v celé oblasti. Při výstavbě nádrží byly navíc zničeny nejhodnotnější mokřadní lokality vůbec, především na území dnešní dolní zdrže (Pansee, Podkovy, Milovické louky, stejně jako komplex lužních pralesů na soutoku Svratky, Jihlavy a Dyje). Dalšími negativními faktory jsou silné znečištění toků, vysazování býložravých ryb (amur, tolstolobik), vysoká těžba v lesích a nadměrné stavy vysoké zvěře v celé oboře Soutok. Ty byly v letech 1991–1992 zredukovány přibližně na 1/3 výchozího stavu, což se na vegetaci již stačilo příznivě projevit. Další částečný pokles stavů zvěře způsobily povodně v roce 1997.

Vodohospodářský význam

Podstatná část území je součástí chráněné oblasti přirozené akumulace vod Kvartér Moravy, oblast lužních lesů mezi Lednicí a Břeclaví je vedena ve státním seznamu ochranných pásem vodních zdrojů I. pásma (Břeclav – Kančí obora), jako perspektivní zdroj je vedena lokalita Ivaň. Samotné vodní dílo Nové Mlýny představuje akumulaci cca 135 mil m3 vody, které jsou z nepatrné části využívány na závlahy. V celém území, především v oblasti lužních lesů, dochází nadále k výraznému samočistícímu efektu znečištěných vod.

Sociální a kulturní význam

Celé území je biokoridorem mezinárodního významu, s řadou významných biocenter, v oboře Soutok existuje chráněná genová základna dubu letního a jasanu úzkolistého o rozloze 900 ha. Osídlení tohoto území je doloženo téměř nepřetržitě od doby lovců mamutů (25 000 let př.n. l.) až do dnešní doby. Za raného středověku se na Pohansku nacházelo významné velkomoravské sídlo. Část území spadá do historicky a architektonicky cenného Lednicko-valtického areálu, zařazeného v roce 1996 do seznamu Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (World Heritage Site).

Charakteristika flóry a vegetace

Stromové patro tvrdého luhu asociace Fraxino pannonicae-Ulmetum tvoří dub letní, jasan úzkolistý a jilm vaz, na zalesněných hrúdech pak javor babyka a habr obecný. V měkkém luhu asociace Fraxino-Populetum převládá topol bílý a vrba bílá, dříve i topol černý. V keřovém patře a pláštích lužních lesů se uplatňuje např. hloh obecný a svída krvavá. Z význačných bylinných druhů celé oblasti lze uvést dymnivku nízkou, hořec hořepník, huseník hajní, jarvu žilnatou, kosatec sibiřský, kruštík polabský, máčku plocholistou, ostřici černoklasou, o. hubenou, pryšec bahenní, pryšec lesklý, řeřišnici malokvětou, sítinu tmavou, trojřadku Micheliovu, žebratku bahenní, bleduli letní, karbinec statný, kyprej prutnatý, řečanku pomořskou, ř. menší, ladoňku rakouskou, violku vyšší a šišák hrálovitý. Biodiverzitu zvyšuje mozaika vyvýšených stanovišť, tzv. hrúdů, vzniklých erozně-akumulační činností řeky. Tyto ostrůvky v nivě s xerotermofilní vegetaci svazu Koelerio-Phleion phleoidis, v níž se vyskytuje kosatec různobarvý, kavyl písečný, paličkovec šedavý, svízelka piemontská, chudina stepní, tomkovice plazivá a lomikámen cibulkatý.

Charakteristika fauny

V tůních typická společenstva jarního aspektu – škeblovky, listonoh jarní, žábronožka sněžní, vznášivka šmolková Hemidiaptomus amblyodon. Před vyhynutím stojí zřejmě některé druhy bezobratlých, vázané především na ekotonové biotopy, např. střevlík Carabus clathratus. Výskyt velkého množství druhů bezobratlých byl zjištěn v rámci komplexního výzkumu bezobratlých rozšiřované CHKO Pálava; řada z nich je vázána svým výskytem v ČR pouze na tyto biotopy (např. ploštice Aphelocheirus aestivalis). Bohatstvím druhové garnitury vodních měkkýšů jde o nejvýznamnější území v ČR s výskytem více druhů zvláště chráněných, resp. považovaných v rámci ČR dříve za vyhynulé (např. zubovec dunajský, kamolep říční a okružanka říční). Stejné konstatování platí i pro skupinu ryb – byly zde zjištěny jak ryby zcela nové pro faunu ČR (candát východní), tak i ryby považované v ČR dlouhodobě za vyhynulé (jeseter malý). Řada lokalit je velmi významná pro rozmnožování obojživelníků (např. skokana ostronosého, s. skřehotavého, rosničky zelené, čolka obecného, č. dunajského, nalezeného zde v roce 1993 jako nový druh fauny ČR). Význačným způsobem vyvinuto společenstvo ptáků lužních lesů. Mezi vzácné hnízdící ptáky patří např. orel mořský (1–2 páry), luňák hnědý (30 párů), l. červený (do 5 párů), čáp bílý (35 párů, především na solitérních dubech na loukách), č. černý, volavka popelavá (kolonie 150 párů), husa velká (na střední zdrži dříve až 150 párů), rybák obecný (na střední zdrži min. 130 párů, max.přes 220; největší kolonie v ČR), kormorán velký (dříve na dolní zdrži 600 párů, v současnosti okolo 50 párů), racek černohlavý 3–7 párů (jediné pravidelné hnízdiště v ČR). Obě nádrže představují v současné době zásadní zimoviště pro severské druhy husí (husa polní až 30 000, h. běločelá min. 5 000), stejně jako letní shromaždiště pro husu velkou (až 10 000). Významná tahová cesta pro většinu vodních a mokřadních druhů ptáků, zimoviště 20–50 ex. orla mořského. Ze savců v novější době prokázán výjimečný výskyt vydry říční, zatímco bobr evropský již žije na všech vhodných lokalitách.

Rekreační využívání

Velmi rozdílné na jednotlivých lokalitách. Intenzivní je na dolní zdrži (rybolov, rekreace) a na některých místech Lednicko-valtického areálu (Janohrad, Pohansko na Soutoku), minimální jinde.

Důvody pro zařazení do Ramsarské úmluvy

Použita především kriteria 1c, 2a, 2b, pro některé podlokality (Nové Mlýny) 3c.

Přírodní biotopy

Kód biotopu Název biotopu Kód typu přírodního stanoviště Název typu přírodního stanoviště Rozloha Relativní rozloha (%) Kvalita biotopu (1-4)
T3.5B Acidofilní suché trávníky, porosty bez význačného výskytu vstavačovitých 6210 Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia) (* význačná naleziště vstavačovitých) 20,017 ha 0,17 2,67
T1.4 Aluviální psárkové louky -- -- 0,993 ha 0,01 2,08
M6 Bahnité říční náplavy 3270 Bahnité břehy řek s vegetací svazů Chenopodion rubri p. p. a Bidention p. p. 0,009 ha -- 4
M7 Bylinné lemy nížinných řek 6430 Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně 0,107 ha -- 4
M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů -- -- 1,300 ha 0,01 2,8
T1.7 Kontinentální zaplavované louky 6440 Nivní louky říčních údolí svazu Cnidion dubii 512,092 ha 4,44 3,2
T5.3 Kostřavové trávníky písčin 2330 Otevřené trávníky kontinentálních dun s paličkovcem (Corynephorus) a psinečkem (Agrostis) 1,084 ha 0,01 4
V2C Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod, ostatní porosty -- -- 0,032 ha -- 1
V2B Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod, porosty s dominantní žebratkou bahenní (Hottonia palustris) -- -- 0,179 ha -- 3,01
V2A Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod, porosty s dominantními lakušníky -- -- 0,483 ha -- 2,99
V1A Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s voďankou žabí (Hydrocharis morsus-ranae) 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition 2,068 ha 0,02 2,84
V1B Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s řezanem pilolistým (Stratiotes aloides) 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition 3,574 ha 0,03 2,22
V1F Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod, porosty bez druhů charakteristických pro V1A-V1E 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition 93,353 ha 0,81 2,46
V1G Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod, porosty bez ochranářsky významných vodních makrofytů -- -- 235,224 ha 2,04 3,03
V4A Makrofytní vegetace vodních toků, porosty aktuálně přítomných vodních makrofytů 3260 Nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion 50,347 ha 0,44 3,92
1 2 3 Poslední Zobrazeno: 1 - 15 z 35

Seznam druhů z Nálezové databáze ochrany přírody

Kategorie Latinský název druhu Český název druhu Kategorie ochrany
(Zákon 114/92 Sb.)
Směrnice o ptácích/
stanovištích
Červený seznam Invazivnost (i) Rok posledního záznamu
Blanokřídlí Andrena batava -- -- -- Lokálně vyhynulý (RE) -- 2008
Brouci Neatus picipes -- -- -- Téměř ohrožený (NT) -- 2008
Brouci Meloe rugosus -- Ohrožený -- Zranitelný (VU) -- 2012
Brouci Meloe sp. -- -- -- -- -- 2010
Brouci Microplontus edentulus -- -- -- Téměř ohrožený (NT) -- 2008
Brouci Microplontus rugulosus -- -- -- Téměř ohrožený (NT) -- 2008
Brouci Mycetophagus fulvicollis -- -- -- Zranitelný (VU) -- 2014
Brouci Mycetophagus multipunctatus -- -- -- Zranitelný (VU) -- 2014
Brouci Nalanda fulgidicollis -- -- -- Ohrožený (EN) -- 2012
Brouci Neomida haemorrhoidalis -- -- -- Zranitelný (VU) -- 2008
Brouci Lymexylon navale -- -- -- Zranitelný (VU) -- 2014
Brouci Oberea moravica -- -- -- Téměř ohrožený (NT) -- 2013
Brouci Oedemera croceicollis -- -- -- Zranitelný (VU) -- 2016
Brouci Onthophagus verticicornis -- -- -- Zranitelný (VU) -- 2017
Brouci Opilo pallidus -- -- -- Zranitelný (VU) -- 2014
1 2 3 4 Poslední Zobrazeno: 1 - 15 z 610

Fotografie

Literatura

CHYTIL, J.; HAKROVÁ, P.; HUDEC, K. (eds.) et al. (1999). Mokřady České republiky: Přehled vodních a mokřadních lokalit České republiky. Mikulov: Český ramsarský výbor. 327 s.

HÄRTEL, H.; LONČÁKOVÁ, J.; HOŠEK, M. (eds.) (2009). Mapování biotopů v České republice: Východiska, výsledky, perspektivy. 1. vydání. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 196 s., tabulky, mapy, CD-ROM. ISBN 978-80-87051-36-8.