Třeboňské rybníky

RS02
Lokalizace: 49.07412N 14.688442E
Rozloha: 9 623,674 ha
Kategorie: Mezinárodně významné mokřady
Typ mokřadu: Tok, úsek toku
Lužní les, olšina či jiné mokřadní lesy
Zaplavovaná nebo mokrá louka
Jiné vodní a bažinné biotopy
Rákosina, ostřicová louka
Rašeliniště a slatiniště
Rybník, klausura
Soustava rybníků
Zapsání do seznamu mokřadů mezinárodního významu: 1990
Kritéria zařazení do RS: 1, 2, 5
Stupeň ochrany: PO, EVL, PP, NPP, PR, NPR, CHKO
Nadmořská výška: 408 - 475 m
Zobrazit lokalitu na mapě
Obrázek mokřadu

Stručná charakteristika

Systém mělkých nádrží různé velikosti (1–420 ha) propojených stokami. Byly vybudovány v ploché pánvi odvodňované řekou Lužnicí. Původní společenstva – lesy – byla redukována na asi jednu třetinu původní rozlohy. Mnohé rybníky mají členité břehy s bohatě vyvinutými litorálními porosty. Do mokřadů mezinárodního významu je zahrnuto celkem 159 rybníků a biotopy na ně bezprostředně navazující, a dále mokřadní společenstva v inundaci řeky, propojené stokami s rybničními soustavami.

Geografické a geologické údaje

Geologický podklad ploché pánve je tvořen usazeninami senonského a miocenního stáří, rybniční soustavy v JV části zasahují již do oblasti krystalinika. Pánev odvodňuje řeka Lužnice a částečně Nežárka, veškerý hydrologický režim rybníků je vázán na umělý systém stok, čerpajících většinou vodu z těchto řek a částečně z přítoků odvodňujících lesní komplexy. Jedná se o uměle vytvořenou krajinu na místě původních lesů a mokřadů. Výška vodní hladiny ve všech nádržích je udržována uměle. Voda většinou značně eutrofizovaná, pouze v některých menších rybnících až mezotrofní. Klima mírně teplé, průměrná roční teplota 7,5ºC, roční srážky činí v průměru 600 – 650 mm, letních dnů 40–50, mrazových dnů 110–120, ledových dnů 30–40. Ledová pokrývka na rybnících od konce prosince do druhé dekády března.

Ekologická charakteristika

Litorální porosty vázané na mělčí okrajové části rybníků jsou tvořeny především společenstvy s dominantními rákosem, orobinci a zblochanem vodním.Ty přecházejí do společenstev vysokých ostřic nebo bažinných olšin a vrbin. Rostlinná společenstva na přechodu vodní hladiny do okolní kulturní krajiny či lesa jsou velice pestrá a rozdílná: od přímého kontaktu vodní hladiny s polem, loukou či lesem až po několik set metrů široké hydroserie rákosina – ostřice – rašeliniště – vrbiny – mokré louky. Lesy v okolí rybníků jsou převážně druhotné bory a smrčiny. Na mnoha rybnících jsou vytvořeny umělé ostrůvky – deponie, mělké písčiny se vytvářejí ojediněle a přechodně.

Ochrana

Celý mokřad mezinárodního významu leží uvnitř CHKO a Biosférické rezervace Třeboňsko. Nejcennější lokality jsou zahrnuty do sítě přírodních rezervací, ve kterých je především vyloučena likvidace litorálních porostů a ve většině i lov vodních ptáků. Pro tyto lokality jsou zpracovávány plány péče vymezující způsoby hospodaření. Na ostatních lokalitách probíhá normální hospodářská činnost, Správa CHKO má však možnost zasahovat do všech projektů odbahňování (likvidace litorálních porostů), chemizace apod. Lov vodních ptáků je omezen na 1–2 dny v týdnu, s výjimkou lokalit, kde jsou vypouštěny kachny divoké z farmových chovů (stav k roku 1999).

Ochranářské aktivity

V přírodních rezervacích bude vyžadováno zásadní omezení intenzivního hospodaření (vyplývající ze zákona č. 114/92 Sb.). Manipulace s vodní hladinou bude podřízena zájmům ochrany přírody. Tato opatření na ochranu přírody si vyžadují přizpůsobení zastaralých zřizovacích výnosů jednotlivých rezervací. Připravován je rovněž aktivní management lokalit – tvorba ostrůvků, likvidace nevhodných náletů dřevin apod. U ostatních lokalit je nutná důsledná ochrana zbytků litorálních porostů a rašelinišť, snižování znečištění vody, stavba umělých hnízdišť pro vodní ptáky a postupná ekologizace hospodaření. Horusická blata jsou od r. 1990 PR, Rod od r. 1990 PR, část Rožmberka od r. 1994 jako PR Výtopa Rožmberka, Novořecké močály od r. 1994 PR, Stará řeka od r. 1956 PR (dnes NPR), Meandry Lužnice od r.1994 PR, Rybníky u Vitmanova od r. 1994 PR, Staré jezero od r. 1994 PR, Velký a Malý Tisý od r. 1957 SPR (dnes NPR), Vizír od r. 1987 SPR (dnes NPP).

Hlavní lidské aktivity

Zemědělské, rybářské a v menší míře i lesnické hospodaření, rostoucí turistika a lov.

Hlavní negativní faktory

Vysoká eutrofizace vod způsobená splachy ze zemědělsky obhospodařovaných ploch i vlastním rybářským hospodařením. Nevhodné ovlivňování výšky vodní hladiny a likvidace litorálních porostů v důsledku snahy využít celého katastru rybníka k intenzivní produkci ryb; především extrémně vysoké obsádky kapra v rybnících, což má za následek až absenci vhodné potravy pro ptáky a další živočichy i destrukci litorálních porostů. Růst turistiky, včetně na některých atraktivních lokalitách až neúnosného zájmu o výzkum avifauny, lovu a zájmu o hospodářské využití ploch, které nebyly posledních 40 let využívány. Mimo rybníky pak intenzivní technologie zemědělské a lesnické výroby, resp. významné zdroje znečištění vody (obce bez čistíren odpadních vod, velkochovy prasat apod.).

Vodohospodářský význam

Rybníky tvoří rezervoáry vody, kterou by pro vysokou eutrofizaci bylo možno použít snad pouze k závlahám (v oblasti nejsou nutné) nebo k průmyslovému využití (nevyužívá se). Jsou schopny absorbovat část povodňových vod na řekách. Největší rybník Rožmberk slouží částečně jako dočišťovací nádrž odpadních vod z velkochovu prasat. Část těchto odpadních vod je využívána, a tím likvidována, i na dalších rybnících. Rybníky likvidují také živiny spláchnuté ze zemědělských kultur. Eutrofizace rybníků je jedním z hlavních problémů ochrany přírody.

Sociální a kulturní význam

Vysoká produkce ryb, cca 5 000 tun ročně. Lov vodních ptáků, turistika. Rybníky a rybářství tvořily a tvoří základní kolorit třeboňské krajiny a podílely se na modelování kulturních tradic této oblasti. Území poskytuje možnost komplexního studia složitých vztahů mezi všemi složkami mokřadních ekosystémů (ekologie rostlin, živočichů, vliv lidské činnosti i přírodních podmínek).

Charakteristika flóry a vegetace

Rybníky Třeboňské pánve obsahují prvky subatlanské, subboreální a středoevropské vodní a bažinné květeny. Patří k nim sinice a řasy: Batrachospermum vagum, Lemanea fluviatilis, Vaucheria borealis, Chara braunii, Nitella batrachosperma. Houby: křehutka orobincová, kustřebička čepičkatá, meší ouško laločnaté, pavučinec hezoučký. Vyšší rostliny: bahnička vejčitá, ďáblík bahenní, dvouzubec nicí, dvouzubec paprsčitý, jitrocel chudokvětý, kotvice plovoucí, leknín bílý, l. bělostný, míčovka kulkonosná, pobřežnice jednokvětá (do r. 1950), protěž žlutobílá, pryskyřník veliký, růžkatec bradavčitý, řezan pilolistý, šáchorek hnědý, šmel okoličnatý, úpor šestimužný, ú. trojmužný, voďanka žabí, zevar nejmenší, žabník trávovitý.

Charakteristika fauny

Na močálovité okraje rybníků a rašeliniště jsou vázána cenná společenstva bezobratlých s řadou cenných taxonů. Z ohrožených a vzácných druhů je možno např. jmenovat měkkýše: škeble plochá, velevrub tupý, korýše: hrbatka jezerní, vážky: šidélko lesklé, šídlo tmavé, š. rašelinné, klínatka rohatá, vážka bělořitná, v. čárkovaná, v. tmavoskvrnná, pavouky: Dolomedes plantarius, Hygrolycosa ribrofasciata, Gnaphosa nigerrima, Marpissa pomatia, Walckeneria nodosa. Z ptáků hnízdí mimo jiné kormorán velký (100 párů), bukač velký (1–5), volavka popelavá (350), v. červená (do 5), kvakoš noční (30–50), čáp bílý (20), č. černý (5–10, hnízdí mimo, na rybníky vázáni potravně), labuť velká (50), husa velká (200, na tahových shromaždištích V.Tisém a Horusickém až 11 000 ex.), hohol severní (50), zrzohlávka rudozobá (20–30), rybák černý (10–20), r. obecný (100–200), orel mořský (10, v širším okolí, na rybníky potravně vázaný), pochop rákosní (50–60). Významná shromaždiště vodního ptactva v období tahů (maxima 15–20 000 ex. vodních ptáků). Ze savců vydra říční (50–100 ex.).

Rekreační využívání

Krajina je atraktivní především v letním období pro turistiku a koupání ve vybraných rybnících. Řeky slouží jako vodácké toky. Vysoký zájem rovněž ze strany turistů – pozorovatelů ptáků, kroužkovatelů a fotografů, který trvale stoupá, a to i ze zahraničí.

Důvody pro zařazení do Ramsarské úmluvy

Území splňuje kritérium 3a Ramsarské konvence svým významem pro vodní ptáky nejen jako hnízdiště, ale především jako tahová zastávka.

Přírodní biotopy

Kód biotopu Název biotopu Kód typu přírodního stanoviště Název typu přírodního stanoviště Rozloha Relativní rozloha (%) Kvalita biotopu (1-4)
L5.4 Acidofilní bučiny 9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum 6,130 ha 0,06 2,43
T5.5 Acidofilní trávníky mělkých půd -- -- 0,098 ha -- 2,42
T1.4 Aluviální psárkové louky -- -- 10,257 ha 0,11 3,59
L10.4 Blatkové bory 91D0 Rašelinný les 0,467 ha -- 2
L8.1B Boreokontinentální bory, ostatní porosty -- -- 109,623 ha 1,14 3,31
M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů -- -- 3,305 ha 0,03 2,43
L3.1 Hercynské dubohabřiny 9170 Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum 6,809 ha 0,07 3,42
M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků 3130 Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupně kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh jiných oblastí, s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea 0,031 ha -- 2
L5.1 Květnaté bučiny 9130 Bučiny asociace Asperulo-Fagetum 1,873 ha 0,02 2
V2C Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod, ostatní porosty -- -- 1,250 ha 0,01 1,63
V2B Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod, porosty s dominantní žebratkou bahenní (Hottonia palustris) -- -- 0,032 ha -- 2
V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní 3160 Přirozená dystrofní jezera a tůně 0,245 ha -- 1,32
V1C Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s bublinatkou jižní nebo obecnou (Utricularia australis a U. vulgaris) 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition 5,606 ha 0,06 1,31
V1A Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s voďankou žabí (Hydrocharis morsus-ranae) 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition 0,212 ha -- 1,14
V1B Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s řezanem pilolistým (Stratiotes aloides) 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition 7,973 ha 0,08 2
1 2 3 4 Poslední Zobrazeno: 1 - 15 z 46

Seznam druhů z Nálezové databáze ochrany přírody

Kategorie Latinský název druhu Český název druhu Kategorie ochrany
(Zákon 114/92 Sb.)
Směrnice o ptácích/
stanovištích
Červený seznam Invazivnost (i) Rok posledního záznamu
Brouci Ampedus brunnicornis -- -- -- Zranitelný (VU) -- 2012
Lišejníky Cetraria islandica -- -- -- Téměř ohrožený (NT) -- 2015
Brouci Haliplus fulvus -- -- -- Zranitelný (VU) -- 2014
Brouci Hydaticus aruspex -- -- -- Zranitelný (VU) -- 2014
Brouci Hydaticus continentalis -- -- -- Téměř ohrožený (NT) -- 2016
Brouci Hydrophilus aterrimus -- -- -- Kriticky ohrožený (CR) -- 2015
Brouci Hydroporus scalesinaus -- -- -- Kriticky ohrožený (CR) -- 2013
Brouci Ilybius crassus -- -- -- Zranitelný (VU) -- 2013
Brouci Ilybius subtilis -- -- -- Téměř ohrožený (NT) -- 2013
Brouci Lamia textor -- -- -- Téměř ohrožený (NT) -- 2012
Brouci Menesia bipunctata -- -- -- Téměř ohrožený (NT) -- 2012
Brouci Podeonius acuticornis -- -- -- Kriticky ohrožený (CR) -- 2012
Ptáci Anser sp. -- -- -- Zranitelný (VU) -- 2016
Brouci Pycnomerus terebrans -- -- -- Ohrožený (EN) -- 2014
Brouci Reitterelater dubius -- -- -- Kriticky ohrožený (CR) -- 2012
1 2 3 4 Poslední Zobrazeno: 1 - 15 z 389

Fotografie

Literatura

CHYTIL, J.; HAKROVÁ, P.; HUDEC, K. (eds.) et al. (1999). Mokřady České republiky: Přehled vodních a mokřadních lokalit České republiky. Mikulov: Český ramsarský výbor. 327 s.

HÄRTEL, H.; LONČÁKOVÁ, J.; HOŠEK, M. (eds.) (2009). Mapování biotopů v České republice: Východiska, výsledky, perspektivy. 1. vydání. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 196 s., tabulky, mapy, CD-ROM. ISBN 978-80-87051-36-8.