Šumavská rašeliniště

RS01
Lokalizace: 48.849875N 13.919808E
Rozloha: 10 224,539 ha
Kategorie: Mezinárodně významné mokřady
Typ mokřadu: Pramen, prameniště
Tok, úsek toku
Lužní les, olšina či jiné mokřadní lesy
Zaplavovaná nebo mokrá louka
Rákosina, ostřicová louka
Rašeliniště a slatiniště
Rybník, klausura
Zapsání do seznamu mokřadů mezinárodního významu: 1990
Kritéria zařazení do RS: 1, 2, 3
Stupeň ochrany: PP, NP
Nadmořská výška: 714 - 1364 m
Zobrazit lokalitu na mapě
Obrázek mokřadu

Stručná charakteristika

Soubor horských, podhorských a lužních mokřadů, vyskytujících se jako edaficky podmíněné ostrovy "horské tajgy a lesotundry" na rašeliništních půdách. Fauna i flóra těchto rašelinišť má specifický charakter určený postglaciálním vývojem oblasti a země­pisnou polohou, s převahou boreálních taxonů. Většina rašelinišť se zachovala v relativně přiro­zeném stavu.

Geografické a geologické údaje

Šumava je tvořena horninami moldanubika a krystalinika Českého masivu. Na Prachaticku, Vimpersku a Volarsku vystupují pararuly granitového komplexu, na Sušicku biotické pararuly s hojnými vložkami vápenců. Na Klatovsko zasahují žuly Středočeského plutonu. Šumava je relativně jednolitý horský celek ve střední Evropě, mající z hlediska vývoje a formování společenstev rostlin a živočichů úzké vztahy jak k alpské soustavě, tak především k ekosystémům severským (rašeliniště).

Ekologická charakteristika

Rašeliniště jsou na Šumavě rozložena od nižších poloh podél řek až po vrcholové partie v její centrální části. Údolní rašeliniště, vyskytující se v širokých plochých údolích toků (Vltava, Křemelná) se fyziognomicky podobají tajze s převahou borovice blatky (Pinus rotundata), borovice lesní a smrku. Nehojně jsou zastoupeny i otevřené (bezlesé) mokřady. Rašeliniště na náhorních plošinách centrální Šumavy se fyziognomicky podobají lesotundře s hojnou Pinus x pseudopumilio, smrkem a převládajícím bezlesím s keříčkovou a travinnou vegetací. Zmíněné typy ombrotrofních rašelinišť (vrchovišť) jsou na Šumavě lemovány často rozsáhlými komplexy podmáčených a rašelinných smrčin [as. Bazzanio trilobatae-Piceetum, as. Sphagno-Piceeetum]. Na odlesněných plochách jsou pak provázeny lučními minerotrofními rašeliništi s porosty krátkostébelných ostřic [tř. Scheuchzerio-Caricetea fuscae]. Hlavní vegetační formací na Šumavě jsou smíšené lesy typu květnatých bučin a jedlobučin [svaz Fagion], kyselé horské bučiny [svaz Luzulo-Fagion] a v nejvyšších polohách Šumavy (Athyrio alpestris-Piceion) jsou vklíněna vrchovištní rašeliniště (společenstva tříd Oxycocco-Sphagnetea a Scheuchzerio-Caricetea fuscae).

Ochrana

Téměř všechna rašeliniště jsou chráněna jako součást Národního parku Šumava (rozloha 69 024 ha), z malé části i chráněné krajinné oblasti, která národní park obklopuje. Na území NP Šumava je naprostá většina rašelinišť součástí 1. zóny (v případě vrchovišť z 95%, v případě lesních minerotrofních rašelin z cca 70%). Minerotrofní luční rašeliniště spadají do 2. zóny, pokud je pro jejich ochranu nezbytný aktivní management. Na území CHKO Šumava jsou nejvýznamnější lokality vyhlášeny jako národní přírodní rezervace, v uplynulých letech byla řada lokalit nově vyhlášena jako přírodní památky. Celé území NP a většina území CHKO Šumava je rovněž součástí Biosférické rezervace Šumava. Komplexy mokřadů a rašelinišť v oblasti Modravských slatí a Vltavského luhu byly v roce 1998 navrženy pro zařazení mezi Important plant areas (IPAs). Režim ochrany rašelinišť většinou nepočítá s jakoukoliv formou trvalého managementu, lokality by měly být ponechány přirozenému vývoji včetně ploch, které byly v minulosti těženy borkováním. Výjimku představují revitalizační aktivity zaměřené na eliminaci závažných případů narušení vodního režimu rašeliniště (především hrazení stávající meliorační sítě). Pro ochranu rašelinišť je ovšem zcela zásadní management v jejich okolí. Základní pravidla pro šetrné hospodaření v okolí mokřadů na území NP Šumava jsou specifikovány v aktualizované verzi Plánu péče o NP Šumava. Důraz je přitom kladen zejména na postupné omezení intenzivních forem zemědělského hospodaření, které lokálně způsobují problémy s eutrofizací a narušením vodního režimu. Podobně jsou šetrné způsoby prosazovány i v případě lesnického managementu.

Ochranářské aktivity

Veškerá opatření a aktivity související s ochranou rašelinišť na území NP Šumava jsou specifikovány v aktualizované verzi Plánu péče (Koncepční a Operativní část). Od roku 1998 je zahájena realizace tzv. Revitalizačního programu, jehož součástí je i postupné hrazení přetrvávající meliorační sítě negativně ovlivňující vodní režim cenných rašelinišť. První modelové lokality jsou řešeny v oblasti Modravských slatí. Prostředky na realizaci jsou získávány prostřednictvím dotačního titulu MŽP – Program revitalizace říčních systémů. Ve stádiu příprav (zpracování projektové dokumentace) je revitalizace průmyslově těženého rašeliniště Soumarský most – revitalizace je zaměřena nikoli na rekonstrukci vrchovištního ekosystému, ale na obnovu funkce lokality jako mokřadu. Připravovány jsou podklady pro převod orné půdy v okolí unikátních mokřadů (např. v oblasti Vltavského luhu) na trvalé travní porosty. Pomocí dotačních titulů MŽP (Program péče o krajinu) je realizován speciální management vybraných minerotrofních rašelinišť.

Hlavní lidské aktivity

Na vlastních rašeliništích se nepředpokládá trvalá hospodářská činnost. Zbytková těžba rašeliny na jediném ložisku na území NP Šumava bude ukončena v roce 2000. Na území CHKO Šumava je otázka ukončení těžby na dvou existujících ložiscích předmětem jednání. Obnova, příp. budování nové meliorační sítě za účelem zkvalitnění hospodářské činnosti v okolí rašelinišť je na území NP Šumava až na lokální výjimky vyloučeno. V okolí rašelinišť je hospodářská činnost omezena pouze na aktivity, které nevedou k narušení stability a přirozeného vývoje rašeliništních ekosystémů. V oblastech, kde dochází k plošnému rozpadu horského lesa v důsledku kalamitního rozšíření podkorního hmyzu (zejména lýkožrout smrkový), je dočasně realizován asanační management. Uvedený management prováděný maximálně šetrným způsobem se týká i některých méně stabilních partií podmáčených smrčin v okolí rašelinišť.

Hlavní negativní faktory

Hlavním negativním faktorem ovlivňujícím přirozený vývoj rašelinišť v území je dosud přetrvávající vliv meliorační sítě budované v minulosti. Plošně na celém území se nalézají dosud funkční zbytky povrchových meliorací z předválečného období. V 70. a 80. letech byly lokálně provedeny hluboké zatrubněné meliorace, především v souvislosti s intenzifikací zemědělského hospodaření. Intenzivní meliorace a splachy živin spojené s eutrofizací jsou závažným problémem zejména v okolí údolních vrchovišť v nižších polohách. Také nešetrné lesnické zásahy spolu s vojenskými aktivitami zapříčinily některé lokální zásahy do vodního režimu horských vrchovišť v nejcennějších partiích Modravských slatí. Aktuálním problémem současné doby je plošný rozpad horských lesů v nejvýše položených partiích Šumavy, který se může výsledně projevit i v celkových změnách vodního režimu v území a ovlivnit vývoj zdejších cenných mokřadů. Lokální problémy způsobuje i rostoucí tlak na zpřístupnění řady nejcennějších partií (pro účely otevření hraničních přechodů v oblasti plání) a místy nekontrolovatelný pohyb návštěvníků (zejména cyklistů), využívajících vojenské trasy protínající vrchovištní ložiska.

Vodohospodářský význam

Rašeliniště jsou především výkonnými regulátory vodního režimu, které umožňují dlouhodobé udržení vody v krajině a zajišťují stabilní vodní bilanci v povodí. Významná je i jejich samočisticí funkce. Šumavou probíhá evropské rozvodí.

Sociální a kulturní význam

Jako unikátní přírodní ekosystémy mohou rašeliniště sloužit především komplexnímu vědeckému výzkumu, či monitorování změn prost­ředí v dlouhodobých periodách. Nezanedbatelný je i jejich význam výchovný a vzdělávací (budování naučných stezek apod.). V minulosti byla rašeliniště i zdrojem velmi potřebné suroviny. Významnou roli hrála rašeliniště i v ústní lidové slovesnosti, především pro svou výlučnost a tajemnost.

Charakteristika flóry a vegetace

Jedinečnost a výlučnost flóry a vegetace šumavských rašelinišť pramení z jejich polohy a postglaciálního vývoje zdejší přírody. V jejich flóře jsou proto smíšeny nejen prvky subarktické a boreální, ale též alpské a subatlantské. Existence rašelinišť v zóně středoevropského smíšeného lesa potom podmínila vznik unikátních fytocenotických vazeb v jejich vegetaci. Významnější společenstva tříd Oxycocco-Sphagnetea a Scheuchzerio-Caricetea fuscae: Empetro hermaphroditi-Sphagnetum fusci, Eriophoro vaginati-Sphagnetum recurvi, Andromedo polifoliae-Sphagnertum magellanici, Pino rotundatae-Sphagnetum, Scirpo austriaci-Sphagnetum papillosi, Willemetio-Caricetum paniceae, Junco filiformis-Sphagnetum recurvi, Carici rostratae-Sphagnetum apiculati, Carici rostratae-Drepanocladetum fluitantis, Drepanoclado fluitantis-Caricetum limosae, Scheuchzerio-Sphagnetum cuspidati aj. Významnější druhy hub: čihovitka blatní, hlízenka vodní, holubinka rašelinná, holubinka smutná, kalichovka černohnědá, kalichovka rašelinná, holubinka smutná, kalichovka černohnědá, kalichovka rašeliníková, klouzek žlutavý, kržatka vrásčitá, míhavka vodní, outkovka žlutavá, vláknice mokřadní aj. Významnější druhy rostlin: Mechorosty – rašeliník hnědý, r. prostřední, r. červený, r. křivolistý, vršatka odchylná, svojnice nadmutá, srpnatka splývavá. Vyšší rostliny – ostřice obecná, o. šedavá, o. ježatá, o. zobánkatá, o. zaplavovaná, o. chudokvětá, o. mokřadní, o. šlahounovitá, bříza trpasličí, vlochyně bahenní, brusinka obecná, šicha oboupohlavná, vřes obecný, suchopýr pochvatý, klikva bahenní, kyhanka sivolistá, suchopýrek trsnatý, s. alpský, blatnice bahenní, rosnatka anglická, r. okrouhlolistá, sedmikvítek evropský, popelivka sibiřská, bradáček srdčitý, korálice trojklanná, rozchodník pýřitý, prstnatec Traunsteinerův.

Charakteristika fauny

Z hlediska ochrany přírody mají na rašeliništích největší význam bezobratlí živočichové. Některé druhy motýlů jsou velice známými a důležitými relikty, rovněž pozoruhodné a reliktní jsou druhy vážek (Aeshna subarctica, Somatochlora alpestris, Leucorrhinia dubia, Cordulegaster boltoni), brouků (Agonum ericeti, Carabus menetriesi, Stenus kiesenwetteri) a chrostíků (Rhyacophila dorsalis, Hagenella clathrata, Limnephilxus coenosus). Na šumavských rašeliništích má izolované a reliktní populace asi 25 druhů motýlů. Z nich je možno jmenovat např. travaříka Pediasia truncatella, žluťáska borůvkového, perleťovce Boloria aquilonaris, můry Eugraphe subrosea, Anarta cordigera, Celaena haworthii, píďalky Carsia sororiata, Arichanna melanaria, makadlovku Chionides viduela a obaleče Epinotia gimmerthaliana. Z pavouků stojí za zmínku např. Gnaphosa microps, slíďáci Arctosa alpigena lamperti, Pardosa ferruginea, P. sphagnicola a P. hyperborea. Z obratlovců představují rašeliniště významná stanoviště pro zbytkovou populaci tetřeva hlušce a tetřívka obecného, okrajové části údolních rašelinišť hostí i populace myšivky horské.

Rekreační využívání

Rašeliniště a zpravidla i jejich nejbližší okolí nejsou pro turistiku volně přístupná. Turistické cesty i zimní lyžařské cesty jsou většinou vedeny tak, aby negativní tlaky turistiky byly eliminovány. Lokální problémy způsobují neukáznění cykloturisté.

Důvody pro zařazení do Ramsarské úmluvy

Šumavská rašeliniště jsou unikátní ostrovní ekosystémy, v nichž se do současnosti dochovala přirozená společenstva vysoce reliktního charakteru s množstvím vzácných a ohrožených druhů rostlin a bezobratlých živočichů. Pro zařazení bylo použito kritérium 1d, resp. 2a a 2b.

Přírodní biotopy

Kód biotopu Název biotopu Kód typu přírodního stanoviště Název typu přírodního stanoviště Rozloha Relativní rozloha (%) Kvalita biotopu (1-4)
L5.4 Acidofilní bučiny 9110 Bučiny asociace Luzulo-Fagetum 98,635 ha 0,96 2,37
T1.4 Aluviální psárkové louky -- -- 93,353 ha 0,91 2,59
L10.4 Blatkové bory 91D0 Rašelinný les 512,376 ha 5,01 1,13
L8.1B Boreokontinentální bory, ostatní porosty -- -- 0,257 ha -- 2
R3.4 Degradovaná vrchoviště 7120 Degradovaná vrchoviště (ještě schopná přirozené obnovy) 139,877 ha 1,37 2,03
M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů -- -- 0,222 ha -- 1
L2.1 Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana) 91E0 Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) 16,762 ha 0,16 2,82
T1.2 Horské trojštětové louky 6520 Horské sečené louky 40,189 ha 0,39 2,28
L9.1 Horské třtinové smrčiny 9410 Acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea) 2 828,394 ha 27,66 2,12
L5.1 Květnaté bučiny 9130 Bučiny asociace Asperulo-Fagetum 2,333 ha 0,02 2
R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců -- -- 1,626 ha 0,02 1,39
R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců -- -- 0,451 ha -- 1,62
V2C Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod, ostatní porosty -- -- 2,773 ha 0,03 1
V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní 3160 Přirozená dystrofní jezera a tůně 2,663 ha 0,03 1,69
V1C Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s bublinatkou jižní nebo obecnou (Utricularia australis a U. vulgaris) 3150 Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition 2,833 ha 0,03 1
1 2 3 4 Poslední Zobrazeno: 1 - 15 z 48

Seznam druhů z Nálezové databáze ochrany přírody

Kategorie Latinský název druhu Český název druhu Kategorie ochrany
(Zákon 114/92 Sb.)
Směrnice o ptácích/
stanovištích
Červený seznam Invazivnost (i) Rok posledního záznamu
Brouci Agonum ericeti -- -- -- Zranitelný (VU) -- 2014
Mechorosty Sphagnum sp. -- -- HD V -- -- 2015
Chrostíci Limnephilus elegans -- -- -- Zranitelný (VU) -- 2009
Chrostíci Molannodes tinctus -- -- -- Ohrožený (EN) -- 2011
Chrostíci Nemotaulius punctatolineatus -- -- -- Lokálně vyhynulý (RE) -- 2011
Lišejníky Cetraria islandica -- -- -- Téměř ohrožený (NT) -- 2009
Lišejníky Cladonia amaurocraea -- -- -- Ohrožený (EN) -- 2011
Brouci Agonum viridicupreum -- -- -- Zranitelný (VU) -- 2014
Lišejníky Cladonia norvegica -- -- -- Zranitelný (VU) -- 2010
Lišejníky Cladonia parasitica -- -- -- Ohrožený (EN) -- 2010
Lišejníky Cladonia sp. -- -- HD V -- -- 2015
Lišejníky Cladonia stygia -- -- HD V Téměř ohrožený (NT) -- 2005
Lišejníky Cladonia sulphurina -- -- -- Zranitelný (VU) -- 2009
Motýli Acronicta menyanthidis -- -- -- Téměř ohrožený (NT) -- 2012
Cévnaté rostliny Centaurea pseudophrygia -- -- -- Téměř ohrožený (NT) -- 2015
1 2 3 4 Poslední Zobrazeno: 1 - 15 z 274

Fotografie

Literatura

CHYTIL, J.; HAKROVÁ, P.; HUDEC, K. (eds.) et al. (1999). Mokřady České republiky: Přehled vodních a mokřadních lokalit České republiky. Mikulov: Český ramsarský výbor. 327 s.

HÄRTEL, H.; LONČÁKOVÁ, J.; HOŠEK, M. (eds.) (2009). Mapování biotopů v České republice: Východiska, výsledky, perspektivy. 1. vydání. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 196 s., tabulky, mapy, CD-ROM. ISBN 978-80-87051-36-8.